Žijete v zahraničí dlouhodobě, byli jste déle než půl roku pracovně v zahraničí nebo na výměnném studijním pobytu? Poslední týdny, možná i měsíce jste se už těšili do Čech? Na každodenní komunikaci v češtině, na český smysl pro humor, na chuť polomáčených sušenek, na Váš domov v Čechách, na Vaši rodinu a na přátele. Teď jste konečně tady, a není to takové, jak jste si to vysnili.
Proč to není takové, jak jste si to vysnili?
Důležité je vědět, že nejste sami, kdo se takhle cítí. Podívejme se na vše od začátku. Po příjezdu do nové země máme často tendenci srovnávat, co se nám na Čechách nelíbí, a částečně si idealizovat náš nový domov. Domorodci z nové země jsou k nám většinou milí, vše okolo nás je zajímavé, barevnější, víno sladší a tráva zelenější než v Čechách. Líbí se nám poznávat a pozorovat nové lidi a jiné tradice.Adaptační proces v cizí zemi můžeme znázornit křivkou spokojenosti ve tvaru V. A výše popsaná fáze „růžových brýlí“ trvá většinou několik měsíců. Cítíme se na koni a na V-křivce se vyhříváme nahoře.
V čem to může být náročné?
Potom se však pomalu, ale jistě začnou hromadit malé frustrace spojené s novou zemí. Jdeme na poštu a kvůli jazykové bariéře a administrativní nesrozumitelnosti trvá odeslání balíku přes dvě hodiny, unavuje nás neustálá komunikace v cizím jazyce, cítíme se sami, chybí nám pocit souznění s někým, kdo má podobné kulturní kořeny. Tím se nenápadně dostáváme na pomyslné dno V-křivky, kde si projdeme menším či větším očistcem. Mnoho lidí tato těžká doba “zocelí”, stanou se flexibilnější, sebevědomější v novém prostředí, najdou si nové aktivity, přátele a funkčnější denní “rutinu”. Často také začnou více komunikovat s blízkými lidmi v rodné zemi, což jim dodá energii. A spokojenost na křivce opět stoupá vzhůru. Pomáhá také vědomí, že se brzy vrátíme domů do Čech.
A po návratu do Čech?
Až doposud to vše zní logicky. Překvapivé ale je, že po návratu do Čech se často celý adaptační proces opakuje. A tím naše V-křivka dostává tvar W. Čím je způsobený další emoční sestup, když se přece vracíme ke svému a ke svým? Převážně vysokými očekáváními, romantickou idealizací naší země, a hlavně “nepochopením” ze strany naší rodiny a přátel. Lidé po návratu ze zahraničí také svůj přechodný domov srovnávají s Českem a děje se to, co na počátku s cizí zemí. Češi se jim možná zdají mrzutější, nebe šedivější a život bez přátel z jiné kultury fádnější. Jak ale napovídá samotné písmeno W, i při návratu do rodných Čech končí tento příběh ve většině případů pozitivně.
Co můžeme zkušeností z ciziny získat?
Velký osobnostní růst. Porozumění tomu, že naše zahraniční zážitky nelze sdílet s nejbližšími lidmi, pokud si oni sami neprošli podobnou situací. A zadostiučiňující pocit, že jsme načerpali neocenitelné zkušenosti, které náš život navždy obohatily.
Zajímavé je, že několik výzkumů zahraničních studentů ukazuje, že už pouhá znalost tohoto adaptačního procesu (vědomí, že v tom nejsme sami a že nejsme slabí nebo přecitlivělí, když je nám někdy úzko), pomáhá překonat těžké chvíle. Takže pokud se na zahraniční pobyt teprve chystáte, proces adaptace i zpětné adaptace bude pro Vás už teď trochu snadnější.
